Nejprve musí existovat vhodný dlužník
Banka potřebuje žádost, kterou považuje vzhledem k riziku za dostatečně výnosnou. Zkoumá příjem, zajištění, podnikatelský plán, stávající dluhy a pravděpodobnost splacení. Ani velmi likvidní banka nevytvoří zdravý úvěr, pokud chybí bonitní klient nebo smysluplné využití prostředků.
Poptávka se mění s očekáváním a úroky. Domácnost může odložit hypotéku, firma investici a banka může za recese zpřísnit pravidla právě tehdy, když se žadatelé bojí budoucnosti. Úvěr je tedy výsledkem rozhodnutí obou stran, ne mechanickým příkazem centrální banky.
Kapitál pohlcuje ztráty
Vlastní kapitál banky není nádoba, z níž se přímo platí každý úvěr. Je rozdílem mezi aktivy a závazky a ochrannou vrstvou proti ztrátám. Větší nebo rizikovější portfolio obvykle vyžaduje více kapitálu podle regulace i interního řízení.
Nesplatí-li dlužník a zajištění nestačí, ztráta sníží kapitál. Banka s příliš malým polštářem nemůže bezpečně rozšiřovat rozvahu a může porušit požadavky. Akcionáři proto musejí nést riziko, ne jen inkasovat výnos z nových úvěrů.
Likvidita, financování a mezibankovní platby
Vklad vytvořený úvěrem může rychle odejít do jiné banky. Původní banka pak potřebuje rezervy k vypořádání nebo zdroj, z něhož je získá. Klientské vklady, tržní půjčky a likvidní aktiva mají rozdílnou stabilitu a cenu. Ztratí-li trh důvěru, financování může prudce zdražit nebo zmizet.
Likviditní pravidla požadují dostatek kvalitních likvidních aktiv pro stresové odtoky. Centrální banka může systému dodat rezervy, obvykle proti způsobilému zajištění a za danou cenu, tím ale automaticky neopraví špatné úvěry ani chybějící kapitál.
- úvěrové riziko: dlužník nemusí splatit
- likviditní riziko: platby odejdou dříve, než se aktiva promění v peníze
- riziko financování: nové zdroje mohou být drahé nebo nedostupné
- kapitálová pravidla: vlastníci musejí poskytnout vrstvu pro ztráty
Úrokové sazby a zpětná vazba ekonomiky
Sazba centrální banky ovlivňuje cenu rezerv, tržní sazby a podmínky úvěrů a vkladů. Vyšší sazby obvykle tlumí část poptávky po dluhu, ale přenos není okamžitý ani stejný u každého produktu. Banky přidávají náklady, rizikovou přirážku, splatnost a konkurenční podmínky.
Úvěr může podpořit investice a obchod, příliš rychlý růst dluhu však může nafouknout ceny aktiv a budoucí ztráty. Pravidla proto hledají rovnováhu mezi financováním ekonomiky a odolností. Tvrzení „banky vyrábějí nekonečné peníze z ničeho“ vynechává závazky, náklady a možnost bankrotu.