Když měla každá bankovka svého dlužníka
Bankovka původně často představovala písemný nárok vůči bance. Držitel ji mohl předat při placení nebo ji předložit emitentovi a požádat o stanovené množství mincí. Papír tak mohl cestovat rychleji a levněji než kov uložený v trezoru.
Na rozdíl od dnešní jednotné hotovosti nesly soukromé bankovky jméno konkrétní instituce. Přijetí proto nebylo jen otázkou měny a nominální hodnoty. Příjemce zvažoval, zda banku zná, jak daleko je její pokladna a zda svůj slib splní.
Směnitelnost neznamenala stoprocentní rezervu
Slib vyplatit bankovku v kovu neznamenal, že za každým kusem papíru ležela nedotčená samostatná mince. Banka mohla část přijatých prostředků půjčit a držet likvidní rezervu pro běžné výběry. Systém předpokládal, že všichni držitelé nepožádají o výplatu současně.
Když banka směnitelnost pozastavila, její bankovky se mohly obchodovat se srážkou nebo přestat být přijímány. Záleželo na tom, zda šlo o krátký nedostatek hotovosti, trvalou ztrátu majetku, nebo nedůvodný strach. Papírový slib proto nesl úvěrové i likviditní riziko.
- nominál uváděl, kolik banka slibovala
- tržní hodnota mohla klesnout pod nominál
- směnitelnost závisela na pravidlech, rezervách a solventnosti emitenta
Více emitentů znamenalo větší výběr i více ověřování
Před občanskou válkou v USA obíhaly mince spolu s bankovkami bank zřizovaných jednotlivými státy. Pravidla se lišila a vzdálené bankovky se často přijímaly jen se srážkou, nebo vůbec. Obchodníci používali přehledy, které pomáhaly odhalit padělky a ocenit riziko emitentů.
Nešlo všude o nepřetržitý chaos: některé banky a místní sítě fungovaly spolehlivě. Roztříštěnost však zdražovala ověřování a obchod mezi státy. Americké zákony z let 1863 a 1864 zavedly jednotnější národní bankovky kryté určenými aktivy.
Co to učí o Bitcoinu a dnešních zůstatcích
Bitcoin ve vlastní úschově není slibem banky, že později vyplatí bitcoin. Síť eviduje výstupy a držitel klíče může podle jejích pravidel schválit jejich utracení. Zůstatek na burze je však znovu pohledávkou vůči provozovateli, dokud uživatel bitcoin skutečně nevybere na vlastní adresu.
Poučením není, že každý soukromý emitent musí selhat. Je jím potřeba určit dlužníka, podmínky výplaty, rezervy a způsob nápravy. Stejné otázky patří ke stablecoinům, správcům bitcoinu i půjčkám krytým bitcoinem.